Vzduch

Jsem pocit, který se zlehka probouzí,
závan uvědomění, ve své nestrannosti,
ve své nespoutanosti, volnosti, neuchopitelnosti.

Většinou nevnímaný, jsem příliš samozřejmý,
pak s poryvem větru náhle procitám, burácím,
ženu se za svým vzdáleným cílem.

Jsem vznášející se plynoucí síla,
hnán mým ohnivým bratrem,
nad mými sestrami, zemí a vodou.

Jsem jako krev, její důležitá podstata,
proudím a napájím, uspokojuji potřeby
v stále se opakujícím, tepajícím rytmu.

Nechávám se bez násilí omezovat,
je však těžké mě uvěznit natrvalo,
sebemenší skulinou bez námahy unikám.

Jsem velmi tvárný, okolí mě snadno mění,
však i já mám své hranice,
kdy většímu tlaku již neustoupím,

Život mnou volně prochází,
jsem jeho pevnou oporou,
na křídlech stoupám do výšin.

Jsem prchlivý, neklidný, bezstarostný
mé jsou všechny cesty, stírám rozdíly.

Vytvářím slova, která se nesou prostorem
neviditelná a přesto tak skutečná,
že je nelze opominout, ani zapomenout.

jsem@vzduch.cz
Na cestě