|
Ta řeka, která mnou plyne
je chvílemi úplně tichá,
tak, že ji nevnímám,
myslím, že už vyschla.
Pak v peřejích ožije
a já mám co dělat,
abych se neutopil,
vláčen zátočinami.
Chytám se stébla
a když se nadechnu,
jsem rád, že jsem
se naučil plavat.
Odplouvám do dáli,
k nedohlednému moři,
kde se rozpustím
v tisíci kapkách
slz a potu.
|