|
Sedím rovně a obě poloviny těla jsou stejné,
mé myšlenky odnáší podzimní vítr
a já cítím klid, který se mi rozlévá tělem.
Postupně rozpouštím chomáčky pochybností,
výčitek, iluzí, nevyslovených přání
a má duše se stává průzračně čistou.
Neomezuji se, raději se uskrovním,
strach se proměňuje v důvěru,
důvěra v lásku, láska v životní energii.
Cítím, jak mi tato energie léčí rány,
mé srdce pomalu přestává bolet
a je naplněno odpuštěním a radostí.
|